Fórum islandských fanatiků

zdar cestovatele.nechci nikomu nic nutit ale v pondělí jsem sel ze Skogaru do Porsmorku.co zaclo u vodopadu jako pekny slunecny vylet ze zmenilo v prusmyku na velkou nepohodu.....nekonecne plane snehu(cerven....)obrovsky vitr nebo vichrice nevim.....a bicovani zledovatelim destem....fakt nic moc.nic nepodcenit a hura na trek...

Eh, přečtěte si o počasí v našem průvodci, pokud jste na Islandu nikdo nebyli ;-)

Srpen je hraniční měsíc, takže záleží KDY v srpnu a samozřejmě jaké zrovna bude léto. Je celkem běžné, že v první půlce srpna je ještě krásné (islandské!) "léto" a v druhé už přijde deštivý podzim. Může to být sice i naopak (tj. "deštivé léto" a pak "krásný podzim"), ale teploty budou mít nejspíš skutečně už značně sestupnou tendenci (stejně tak krátící se délka dne). V druhé půlce srpna už v noci teploty pomalu mohou klesat i pod nulu. A to mluvím o obydleném, klidném pobřeží - v pustém vnitrozemí je všechno citelně výraznější.

V každém případě je třeba počítat s nejhorším faktorem všech ostrovů (Skotsko, Irsko) a Islandu obzvláště: s větrem. Ale při nižších teplotách. Taková pořádná vichřice nejen že člověka nenechá víc, než se plazit po čtyřech, ale při teplotách už kolem nuly vyvolá efektivní pocit mrazu klidně i deset patnáct stupňů pod nulou. To by v tuhle dobu snad přijít nemuselo, ale znova připomínám ten pomníček turistovi, který tam ve sněžné vichřici zemřel uprostřed června, asi kilometr od chaty Hrafntinnusker! Občas se prostě stane leccos i v neobvyklou dobu. Člověk musí fakt být raději připraven prakticky na cokoliv, a i když nemusí být teploty objektivně mínusové, ten vítr má úplně stejný efekt - a rukavice a kulicha v tom ocením i já, který je u nás málokdy nasadí i v těch nejtužších mrazech ;-)

Na počasí se raději dobře podívejte předem (i když ty předpovědi jsou velmi nejisté). A to pro tu konkrétní oblast! Kdyby to vypadalo na nějaké drsnější bouře nebo silné vichry či deště na víc než jeden den, tak bych se asi radši na túru vykašlal a zajel si někam, kde bude líp (často stačí jen o pár desítek kilometrů vedle!). Jinak si vyzkoušíte akorát jak vypadá islandské peklo ;-D

Ale třeba chytíte ten nejhezčí týden celého léta a budete se opalovat a pařit (jednou jsem byl v Þórsmörku na výletě za "parných dní", bylo tam přes 28 stupňů a naprosto neislandské bezvětří, a to bylo fakt hrozný v tom lézt ještě na kopec!) - jako když jsem tam byl před těmi čtyřmi lety a dva měsíce prakticky jen lilo a fičelo, že se člověku nechtělo ani vylézt na procházku kolem baráku. A pak se udělalo na týden neuvěřitelně krásně, zrovna když za mnou přijel jeden kamarád. A když se po pěti dnech zase aspoň lehce zatáhla obloha, prohlásil, že je "hnusně", a my jsme na něj koukali, než jsme se museli začít smát... byl na Islandu poprvé a měl zrovna štěstí, že prvních pět dnů jeho pobytu vypadalo jako někde ve Středomoří - tak už si holt myslel, že to tak je normální :-D Ale měl štěstí: to fakt blbý počasí se tuším skutečně vrátilo až po jeho odletu, takže odletěl asi s krásnou iluzí o "islandském létě" :-)

Moc díky za vyčerpávající info... to brodění bude asi solidní křest ohněm (spíš vodou).

Nevíš prosímtě jak to na trase bývá s teplotami (srpen)? Uvažuju, jestli stačí být vybaven, řekněme, jako třeba do letních Tater, neboli bunda odolná dešti, větru, ale né do nějakých mínusových teplot, nebo je přímo potřeba jet se "zimním" vybavením do mínusových teplot?

Jo, takže klasický alibismus: "voda je obecně pitná, ale kdyby něco, tak my za nic neručíme". ;-) Samozřejmě, že je asi lepší nepít vodu třeba uprostřed pastvin s dobytkem... I když na Islandu bych se snad nebál infekce ani kdyby do toho ty zvířata nadělaly. Samozřejmě, že vzdělaný biolog nebo hygienik bude paranoidnější.

Brody si asi už přesně nepamatuju všechny. Jeden potůček, kde jsem musel sundat boty, byl tuším už po sestupu z Hrafntinnuskeru kousek před Álftavatn. Kousek za Álftavatn se křižoval potok, který jsem možná(?) ještě ve svých vysokých botách nějak zvládnul přejít bez nabrání (ale průtok se může měnit) - možná taky ne. Pak je tam za chatou, jejíž jméno si nepamatuji, křižovatka vnitrozemských silnic (F210 a F261, pokud čtu dobře směrovky na té fotce v tom druhém mém albu) a za ní první větší brod (hned následující fotka s autem ve vodě). Pak si pamatuju až ten poslední a asi nejdivočejší brod přes ledovcovou řeku úplně na konci, těsně před Þórsmörkem. (Ale nějaké drobnější možná ještě v téhle poslední etapě jsou.) Každopádně tyhle větší snad byly jen dva.

No, a pak tedy ještě Krossá, tekoucí prostředkem Þórsmörku, což je vůbec jedna z největších a nejproměnlivějších řek: je tam přes ni most pro pěší, ale když jsem tam byl naposledy (tuším tedy asi už 2011, když to nemám mezi předloňskými fotkami?), byla jeho druhá půlka stržená a já musel v největším proudu slézt do vody a zbylých (byť jen pár) metrů dobrodit. Vzhledem k tomu, že jsem s tím nepočítal a neměl s sebou ani hůlku, bylo to trochu o ústa, ale podařilo se mi udržet v proudu rovnováhu. (nejhorší je, že v té kalné a ledové vodě nevidíte, na co šlapete na dně, a po chvilce už ztratíte i cit ve zmrzlých nohách) Takže jsem litoval, že mi to nedošlo hned, když jsem viděl brodit kohosi v protisměru ještě u chaty, kde je řečiště širší a mělčí - ale už jsem se nechtěl vracet. Tak doufejme, že most už zase obnovili a že ho nic zase letos nestrhne :-)

Ten návod na brodění je velmi dobrý. Plavky jsem nikdy nepotřeboval - ono stejně, pokud je vody nad kolena a proud tak silný, aby vycákl až k mému pasu, tak už to stejně asi není bezpečně broditelné. Zato vhodná brodicí obuv je opravdu potřeba, zvláště když člověk zmrzlýma nohama netuší, po čem na dně šlape. Rozříznout si nohu o ostrý kámen na dně nebo s ní vklouznout mezi slizké kameny bych teda nechtěl. Někteří lidé místo sandálů dávají přednost uzavřenejším lehkým plátěnkám či cvičkám "jarmilkám", které lépe (malinko) ochrání před studenou vodou a přitom taky slušně schnou. Hlavně to musí nějak rozumně držet na noze i v prudkém proudu.

Na brodění prudších proudů se taky doporučuje např. nekoukat se do proudu (zamotá to hlavu i tvrďákovi) a postupovat po krůčkách, úkrokem do strany a čelem stále proti proudu, zapřený o hůl. V silném proudu je opravdu dobré mít v každou chvíli alespoň dva pevné opěrné body: když se přesouvá jedna noha, tak druhá noha i opěrná hůl musí být stabilně zapřeny atd. Obvykle aspoň těch pár nejhorších metrů uprostřed řeky. Člověk se tak skutečně cítí mnohem lépe, než když balancuje po kamenitém dně (které často vůbec nevidí), snaží se udržet rovnováhu a doufá, že neuklouzne nebo ho to nestrhne.

Asi bych to taky měl už sepsat do našeho průvodce, když tam máme i brodění autem, že... :-)

Díky:)

No četl jsem to v průvodci, kde byla celkem podivná informace, že veškerá voda na Islandu je pitná, ale že doporučují abysme to nedělali... čemuž jsem moc nerozuměl. Jinde jsem klasicky četl, že se dá pít téměř z čehokoliv.

Teď jsem si přečetl něco o brodění tady http://www.turistika.cz/rady/jak-brodit ... dy-brodeni

Kolik brodů nás na té cestě vlastně čeká? Považuju se za celkem zdatného turistu, ale bohužel jsem tedy ještě nikdy takhle nebrodil.

Díky moc

U chat jsou samozřejmě malé kempy a toalety, přinejhorším ve formě budek. Nejdivočejší je kamenné kempoviště na Hrafntinnuskeru, což je nejvýše položené nocoviště. Viz fotka tábořiště od chaty v letošní fotosoutěži: http://www.islandklub.com/pictures/want ... j_hrad.jpg

Myslím, že na Islandu se opravdu dá pít všechno, co teče (možná občas i to co neteče?) a Islanďani jsou na svou vodu velmi hrdí. V té zemi je spíš problém s přebytkem vody než nedostatkem ;-) Jediným problémem snad mohou být kalné ledovcové řeky, ale tam jsem taky slyšel extrémně protichůdné názory. Jo, a samozřejmě bych taky asi nepil z horkých pramenů ;-) (obvykle asi přehnaně minerálních) a potoků, které z nich tečou. Kdo a kde píše, že byste "vodu pít neměli"?

Už si nepamatuju, jak je to na trase s vodou či dokonce sprchami (podíval bych se na web), ale vždycky se nějaké místo k naplnění lahve našlo. Nejpustším místem je zmíněný horský Hrafntinnusker a pláně kolem něj, ale když už člověk sestoupí dolů k Álftavatn, začínají pomalu brody (tam se vykoupete určitě ;-)) a říčky. A nějaký ten potůček se asi najde téměř všude.

Jo, tady jsou detailní infromace o chatách: http://www.fi.is/en/huts/hrafntinnusker/
Jak vidno, i na Hrafntinnuskeru většinou nějaká tekoucí pitná voda je (přinejhorším to jistí potok nebo sníh ;-)) ale jinak je tam jen suchý záchod a o sprše nemůže být asi řeč, ale dole na Álftavatn už sprchu mají (za poplatek).

Jinak, tady je moje podrobná fotodokumentace z cesty (jen lehce probraná, ale je tam odkaz na kompletní sadu ;-)):
http://wanthalf.saga.cz/galsel_38
http://wanthalf.saga.cz/galsel_39
Občas jsou tam popisky, když se změní lokace. Je tam i ten pomníček a (bývalé) ledovcové jeskyně Íshellir.

Bohužel zjevně na webu pořád nemám fotky z přechodu průsmyku Fimmvörðuháls, ale možná bych mohl také doplnit.

Hlavně si vezměte nějaké hole či klacky na brodění (hlavně v druhé půli trasy). (Na místě se budou klacky shánět těžko!) Jak bezpečně brodit snad víte...? :-)

Moc díky za vyčerpávající odpověď:)

jestli můžu, měl bych ještě pár doplňujících otázek:D

1) Jak je to s pitím vody z potoků a řek? Z jednoho zdroje jsme zjistili, že bysme pít vodu neměli, naopak druhý zdroj zase říkal, že po celém Islandu se dá bez problému pít.

2) Jak je to na trase Landmannalaugar - Skógar s možností se vykoupat/osprchovat? Pochopil jsem, že přímo v Landmannalaugar se dá cachtat v přírodních pramenech. Je potom cestou ještě nějaká možnost (třeba přímo na chatách) se umýt?

3) A ta samá otázka se záchodem? Neboli bývá na těch rozmístěných chatách možnost si dojít na záchod?

Ještě jednou díky:)

Nene, není třeba se vracet :-) Na Landmannalaugar i do Þórsmörku jezdí v sezóně autobusy a taky "proudy" (na isl. poměry) turistů. (Stopovat po vnitrozemí může být zajímavá zkušenost, ale při troše trpělivosti či lépe pokusech o domluvu s někým na místě bych to nepovažoval za nijak nereálné.) V posledních letech ve špičce dokonce existoval i nějaký autobusový spoj i na Álftavatn e Emstrur - kdyby se třeba zbláznilo počasí. Ale doporučuju si ověřit data - sezóna končí obvykle už časně v srpnu. V našem průvodci jsou odkazy na společnosti provozující různé linky.

Asi budete muset improvizovat podle kondice a hlavně počasí - jako na Islandu vždycky. Pokud bude počasí "nijaké", asi nebude důvod se někde zdržovat a projdete to třeba za dva nebo tři dny. Stejně tak, pokud jste zdatní turisté a třicet kiláků netriviálním terénem je pro vás legrace :-) Fimmvörðuháls je kapitola sama pro sebe, ale uvidíte, jak bude - výstup z Þórmörku je docela dramatický, prudký a strhující, zato na druhé straně vás čeká nekonečné, asi dvanáctikilometrové mírné klesání po svažující se pláni s cestou, zčásti celkem fádní, ale pak zpestřené kaňonkem říčky s pěknými vodopády - Skógafoss je jen jejich zlatým hřebem :-)

Každopádně je vždy dobré mít různé varianty "plánů B". Když nevyjde jedna věc, je spousta jiných možností, které se dají absolvovat i v horším počasí. A když to zvládnete rychleji, tak tím líp. Každopádně, i kdyby bylo hnusně, na Islandu může být za kopcem (nebo za hodinku) zase nádherně (a naopak), takže s trochou trpělivosti... :-) Nejlépe počítat se vším a nenechat se překvapit, ať už to půjde hůř nebo líp, než člověk čekal.

Mockrát díky za odpověď:) jedeme na Island na 10 dní, takže jestli to chápu správně, když nebudeme spěchat, takhle trasa nám to asi vklidu celkem zaplní.

No a abysme vyřešili logistickou stránku věci, budeme li se snažit dostat stopem z reykjaviku, je tedy lepsi snazit se dostat nahoru do Landmannalaugar, odtamtud jít trasu směrem na jih a pokud se například nepovede projít přes průsmyk do Skogaru, zase se vrátit zpátky do Landmannalaugar?

Ještě jednou díky

Ahoj, na trase jsou chaty na každých cca 16-18 km (Landmannalaugar - Hrafntinnusker - Álftavatn - Emstrur - Þórsmörk). Jedná se o NP, takže (pokud se nepletu) spát se musí jen u nich a za poplatek. Kolik dní si na to vyberete je vaše věc. Běžně se chodí 4 dny trasa z Landmannalaugar do Þórsmörku, ale dá se to jistě stihnout rychleji (rekord je tuším asi 8 hodin, ale to už není asi "chůze" a člověk si to moc neužije ;-)) Výhodou nespěchání je třeba i to, že člověku zbyde čas se po cestě podívat po okolí jednotlivých chat - a třeba kaňon řeky Markarfljót nedaleko chaty Emstrur stojí opravdu za to. Z někdejší ledovcové jeskyně vyhlodané horkými prameny na opačné straně vrcholu Hrafntinnusker, než kde je chata, už nic moc nezbylo, ale i tak je to celkem pěkné místo (nebo aspoň bylo ještě před sedmi lety :-)). A na samotných Landmannalaugar stojí za to strávit alespoň půlden, ne-li víc (třeba po příjezdu a pak tam přespat a vyrazit další den). A všechno samozřejmě záleží na počasí.

Průsmyk Fimmvörðuháls (tedy trasa Þórmörk - Skógar) je trochu náročnější túra, kterou lze absolvovat jen za opravdu slušného počasí - a to tam bohužel nebývá často ani když všude okolo je jinak celkem hezky. Je to cesta, kde opravdu nezřídka může jít "o kejhák" (ačkoliv pomníček turisty, který zemřel v půlce června ve sněžné vánici stojí i na "neškodné" planině mezi Landmannalaugar a Hrafntinnuskerem, takže...). Kromě věčných mraků a mlhy v průsmyku hrozí hodně nepříjemné větry (poprvé jsme se raději vrátili, ač jsme byli už skoro nahoře - to když mě to dvakrát shodilo k zemi, ačkoliv jsem se opíral o hůlky... lidi tam sice nějak chodili dál a o žádném úmrtí jsem pak neslyšel, ale fakt mě nebaví lézt několik kilometrů po čtyřech a ještě v mlze ;-)). Pokud si člověk není jistej, je asi nejlepší se poradit s obsluhou na některé chatě v Þórmörku (jsou tam celkem tři v rozestupu několika kilometrů). Celá trasa přes průsmyk se dá projít i za jediný náročný den (což jsem dodatečně realizoval před dvěma lety, ale bez báglu), ale řada lidí si ji raději rozdělí na dva a přespí u chaty v průsmyku. To samozřejmě ale s sebou nese další riziko nečekané změny počasí - a zůstat trčet nahoře v nějaké chatičce v bouři bych asi nechtěl :-)